Koně s nízkou energií dokážou být velmi nároční, často právě proto, že nám nedávají skoro nic, o co bychom se mohli opřít. Každý, kdo někdy seděl na koni, který se prostě zastaví a řekne „ne“, ví, že žádné tlačení ani přemlouvání ho nepřinutí dělat něco, co nechce. Právě u těchto koní je motivace a inspirace mnohem důležitější než síla nebo vytrvalý tlak.
Mnohokrát jsem viděla koně, kteří byli zmražení, i když před nimi nebyla žádná překážka. Je možné, aby se takový kůň stal otevřenější a ochotnější spolupracovat, ale je to pomalý proces založený na důvěře, a pokud se důvěra naruší nebo začneme chtít víc, než je kůň připraven dát, „stopka“ se může velmi rychle vrátit.
Prvním krokem je vždy podívat se na sebe a na své pomůcky. Mnoho koní, kterým říkáme líní, je ve skutečnosti znecitlivělých. Pomůcky na nich zůstávají příliš dlouho, jsou nejasné nebo si protiřečí. Kůň se naučí, že je může ignorovat. Umění požádat koně o pohyb bez napětí v těle, stehnech nebo rukou není samozřejmost a právě toto napětí často koně zpomaluje. U koní s nízkou energií je proto důležité pomůcky na chvíli úplně sundat, přestat tlačit, uvolnit sebe a dát koni prostor. Motivace nezačíná v zadních nohách, ale v hlavě a v celém těle.
Než začneme řešit psychiku, je nutné vyloučit fyzické příčiny. Někteří koně jsou velmi bojovní a bolest nebo diskomfort neprojevují nápadně. Výživa, žaludeční potíže, kopyta, sedlo i celkový zdravotní stav hrají zásadní roli. Pokud se kůň necítí dobře, žádná motivační hra to dlouhodobě nevyřeší.
Velmi důležitý je také náš přístup k odpovědnosti. Existují trenérské směry, které vycházejí z přesvědčení, že kůň má poslouchat prostě proto, že mu to bylo řečeno. To ale předpokládá, že ochota je povinností koně. Já se na to dívám opačně. Všechno, co kůň dělá pro nás, beru jako dar. Plná zodpovědnost za výsledek je na mně, ne na něm.
U koní s nízkou energií je často mnohem snazší jít cestou toho, co má kůň rád. Harmonie může vzniknout dvěma způsoby. Buď kůň dělá to, co chceme my, nebo se my přidáme k tomu, co chce dělat on. Právě druhá možnost bývá u těchto koní klíčem. Najít něco, na co kůň reaguje s opravdovým „ano“, a to rozvíjet. Pokud všechno, co po koni chceme, je pro něj nepříjemné nebo nudné, jednoduše se odpojí.
Zásadní věcí jsou jasné konce. Koně s nízkou energií velmi šetří silami. Pokud mají pocit, že práce nikdy neskončí, budou se snažit dát minimum. Krátké, jasné úkoly s okamžitou odměnou v podobě klidu nebo pauzy jsou pro ně mnohem motivující než dlouhé „drž ho v chodu“. Odpočinek je pro tyto koně často tou největší odměnou. Cílem není udržet pohyb za každou cenu, ale získat ochotu a rychlejší reakci na malé, požadavky.
Velkou roli hraje i kvalita komunikace. Pokud pomůcky držíme neustále, stávají se šumem na pozadí. Kůň se naučí, že většinu toho, co říkáme, může ignorovat. Smysluplná komunikace je stručná, srozumitelná a má prostor pro odpověď. Když kůň odpoví, potřebuje zpětnou vazbu. Když je zmatený, pak potřebuje vysvětlení. A když se snaží, pak si zaslouží uznání, i když výsledek není dokonalý.
Paradoxně bývá u některých „líných“ koní problémem nedostatek uvolnění. Drží v sobě napětí, které jim brání v pohybu. Toto napětí často nevzniká fyzicky, ale mentálně nebo emocionálně. Takoví koně nepůsobí nervózně navenek, spíš ztuhnou a pohybují se mechanicky. O to důležitější je netlačit a nespěchat. Hodně času může připadat na nicnedělání, dotek, klid a budování pocitu bezpečí.
Když se kůň cítí v bezpečí a důvěřuje, začne energii nabízet sám. Koně, kteří se postupně proměnili z uzavřených a odmítavých v ochotné a odvážné, patří k těm nejvýjimečnějším. Síla, kterou dříve používali k odporu, se může stát jejich největší předností. Důvěra, která při tom vznikne, je hluboká a často velmi osobní.